Chléb života

Kniha Přísloví 9,1-6; list Efezským 5,15-20; Jan 6,51-58

Bratři, sestry!

Nám, lidem věřícím, je často vyčítáno, že se zabýváme tématy přiliš vzdálenými. Že máme hlavu v oblacích, zatímco tento svět žádá postoje konkrétní. Vyčítá se nám, že se zabýváme věcmi „pouze“ duchovními. Ale ptám se vás, už jste někdy slyšeli kloudnou odpověď na to, na jakém principu je vůbec možný život? Chemici, biologové ani jiní exaktní vědci jsou schopni pouze popsat, za jakých podmínek se životu daří, ale nikdo není schopen zodpovědět otázku života vůbec. Život je otázkou ducha. A přeci je téma života, života obecně i života konkrétně toho našeho, mého, Tvého, tématem, který zaměstnává každého z lidí jistě více, než problémy založené na exaktních poznatcích. Vnucuje se mi pro mnohé tísnivý závěr, že právě ta témata „pouze duchovní“, jsou těmi tématy fundamentálními. Život je duch, je nepostihnutelný vědecky a je nepostihnutelný i na bázi osobního tázání.

I Bůh je duch.

I Bůh je tématem fundamentálním, neboť stojí za tajemstvím života.

Buďme bez výčitek a bez blbého pocitu, když nám lidé vyčítají, že žijeme příliš vzdálenými tématy, neboť právě toto je základní pilíř pro lidské uvažování nad otázkami dalšími. Nejdříve je Bůh, je život, a pak jsou otázky všedního dne.

Apoštol Pavel v listu Efezským vyzývá, abychom se neopíjeli vínem, nýbrž abychom plni Ducha svatého zpívali žalmi Bohu, dárci a původci tohoto tajemného daru života. Neopíjejte a nehledejte žádné formy vytržení ani extatické zkušenosti. Zůstaňte střízliví a stůjte nohama na pevné zemi! 

V knize Přísloví je řeč o Moudrosti. O tom Božím slovu, které stojí na počátku veškerého stvoření a veškerého života. Z něho i nadále život a veškeré stvoření pučí. I my, ačkoli se to ne vždy stává zjevným. Moudrost nám připravuje hody, kde víno je.

A teď poraďte, Pavel vyzývá k absenci vína, Moudrost je naopak chystá. Co s tím vínem? Ne nadarmo je to otázka, která dodnes církve rozděluje, otázka kalicha. Kalicha, který vidíte na mém duchovenském taláru. Ve vínu je alkohol, a tak i při té nejsvětější oběti je stále přítomno zrnko zla. Jako připomínka toho, že člověk ze svých sil není schopen zcela vyhotovit příležitost a hostinu, kde by se neskrýval případný kámen úrazu.

Moudrost zve k obětnímu hodu. Tedy je moudré obětovat. A tak je s obětí spojeno budoucí kralování Moudrosti. Co ale máme obětovat my, abychom je svým životem naplňovali?

Je až nevkusné, jak současnou veřejností hýbe otázka stravování. Podobně jako mezi židy v době Pavlově. My ale nevybíráme na základě starozákonně dovolneného či zakázaného, ale řídíme se tím, kde jaký produkt zpracovali, je-li dostatečně „bio“, co v sobě obsahuje za konzervanty, soli, „éčka“, barviva atd. Proč stejnou péči nevěnujeme nikoli tomu, co vchází do nás, ale tomu co vychází z nás!? Proč stejnou péči nevěnujeme tomu, jak žijeme? Bojím se, že to je základní předpoklad pro zodpovězení naší otázky, co obětovat pro onen budoucí hod v domu Moudrosti…

Stejně jako dvojznačná přítomnost vína, v knize Přísloví vystupují i mladé dívky, které k hostině zvou. Vidíte? Dívky ve spojení s vínem, kdo by si nevzpomněl na vyprávění o Herodovi a Salome. Jak rychle člověk zblbne, čeho je schopen se dopustit, když podlehne špatné žádosti!? Dívky z domu Moudrosti ale nezvou k sobě, nečiní se půvabnými ani přitažlivými, nehovoří o sobě, nýbrž zvou na hostinu Moudrosti.

I zde se nachází další z nešvarů dnešní církve, která svým úsilím o naplnění domu Moudrosti vybavuje zvoucí dívky všemi možnými podmanivými prostředky. Nezřídka podléhá tomu, že tak jako reklamy v televizích, divákovi spíše vštípí vzpomínku na dívku z reklamy na úkor předkládané nabídky. Dělá reklamu sama na sebe, církev, než aby před sebou za každého okamžiku držela obraz a nabídku hostiny v domu Boží Moudrosti, vtěleného Slova, Ježíše Krista. Církev se musí vymanit z pokušení používat reklamních triků, zvát na alkohol obsažený ve vínu, oprostit se od rozvažování nad „pouze duchovními“ tématy, od velebení Ducha – života, Boha.

Kristus tu stojí, při víně i zvoucích dívkách, a brojí proti žádostem tohoto světa. Moudrost, Kristus, si vystavěla dům, jehož základ je duchovní – je jím původce života sám. Stojí na sedmi sloupech. Sedm je číslo uzavřenosti. Tak jako týden i počátek stvoření je složen ze sedmi dnů. V knize Zjevení je sedm církví, sedm poslů Božích a sedm zatroubení na konci posledních dní. Pán Ježíš v evangeliích v průběhu sedmého dne, soboty, učinil sedm zázraků. Sedm sloupů církve Kristovi ukazuje k uzavřenému počtu účastníků na hostině Páně. Jen pokřtění v Krista jsou Ti, kdo jsou vyvoleni k hostině v domu Moudrosti. Ačkoli bychom chtěli pomoc ke spasení celého světa, není v naší moci a ani není naším právem změnit vůli těch, kdo Krista odmítají. Proto není výlučnosti pro všechny, neboť ne všichni o ni stojí, a tak volí pro svůj vlastní zmar.

1. Petrův 2,5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“

V centru společného setkání Kristových následovníků je chléb, největší sjednocovatel lidstva. Přicházíme nikoli proto, abychom se ptali, co nám tento chléb i toto naše setkání přinese, nýbrž abychom lnuli k tomuto chlebu. Je to radost z daru života, poznání že veškerý základ spočívá v Bohu a že prostřednictvím Kristovy krve je veškerá žádostivost světa zapuzena, abychom při společné hostině mohli mezi námi přivítat živého Boha.

Modlitba:

Bože, dej nám odvahu, abychom změnili věci, které změnit můžeme. Klid, abychom se smířili s tím, co změnit nemůžeme. A moudrost, abychom je od sebe dovedli rozlišit. Amen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová