Malomocný

Leviticus 13,1.2.45.46; 1. Korintským 9,29-27; Marek 1,40-45

Bratři a sestry,
jsem tady mezi vámi, v Radotíně, náplavou, jak se říká. Pocházím z podobně příměstské oblasti Prahy z Kyjí. A asi tak nedaleko, jako od nás nyní teče Radotínský potok, protékala od našeho domova i Rokytka. Malý potok, řeknete si, ale i v tomto potoce se nejednou přihodilo, že se zde utopil člověk. I v takovém malém a podceněném potůčku může člověk záhy přijít o život, ačkoli větší ohrožení v podobě Berounky anebo Kyjského rybníka číhá taktéž nedaleko. Jako žáčci místního fotbalového týmu jsme při tréninkovém obíhání rybníka i zde jednou nalezli bezvládné mrtvé tělo. Ať jsou tyto vodní zdroje nepatrné, větší, anebo jsou obrovskými nádržemi, představují riziko.
Jak se připravit na tak velkou zkoušku, jakou je mořeplavba, když nebezpečí záhuby číhá již při těchto malých vodách? A přece i tyto nepatrné vody jednou splynou v moře! Možná že právě ony jsou prvním nádechem a výstražnou odrazkou blížícího se moře. Je jedno, kdo a kde vyrůstá, všichni se ale musíme při svých říčkách a rybnících učit mořeplavbě, neboť mořem je smrt – a tu se chystáme přeplout!
Čím větší je vodní proud, tím spíše budeme připraveni. Čím slanější a nepřívětivější budou vody, tím spíše překonáme i nástrahy širého oceánu.
Člověk je opracováván životními zkouškami. Stvořitel jej opracovává jak hrubý kus mramoru, aby z něj vzešel krásný kousek. Ale my často cítíme právě jen rány kladivem a zářezy dláta, pro něž podléháme skleslosti. Jsou to časté rány a bolest, pro něž přehlížíme dokonalost toho, co vzniká?
Co jiného je nemoc, nežli stav, v němž již člověk podlehne bolestem a ranám? Co jiného je nemoc, než když člověk přijde o moc? Ne-moc!
V biblickém smyslu člověk o svou moc přijde právě proto, že svou vlastní moc přeceňuje. Nemocným či bezmocným se právě člověk stává pro svou hříšnost. Snad nejhorším projevem této bezmoci, která je důsledkem lidského hříchu je malomocenství.
Malomocný musí mít roztržené šaty, neupravené vlasy, zakryté vousy a musí volat: „Nečistý, nečistý!“ Ukazuje na sobě, jak se projevuje hřích předchozího života, za nějž nyní sklízí trest nemoci. Sklízí, co svým předchozím životem zasel. Jeho figura jakoby celému světu vzkazuje: „Držte se ode mne dále. Já jsem ten, jehož dohonily jeho vlastní hříchy!“ Nezvratný stav odsouzení, z něhož již není cesty ven. Malomocný opouští veškerý dosavadní život, všechny své aktivity i přátele, rodinu i povinnosti. Nezbývá mu, než se odevzdat do rukou Božích a směřovat k zániku.
Po dobu dvou měsíců až po dobu dvou roků žije bez naděje. Neprosí o čistotu. Se znamením povystouplých bílých kroužků přijímá své zatracení.
„Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Římanům 8,28)
Nevím, při jakých vodách rostete nyní. Jisto je, že jste jim ještě nepodlehli a že je před námi zkouška z mořeplavby.
Cítíte své malomocenství?
Pak se upřímně přiznejte ke své bídě i ke své smůle. Se zlomeným srdcem se prohlašme za nečisté – svá nečistá srdce, nečisté životy, naši nečistotu pro naše dnešní přestoupení, pro naši neschopnost návratu k Bohu. Tak jako se malomocní shromážďovali mimo lidská sídliště na opuštěných místech, i my se dnes v brzkém očekávání Popeleční středy a počátku postního času scházíme spolu v církvi.
Malomocný člověk je živým podobenstvím života v zajetí hříchu a jeho důsledků. Tělo pomalu hyne. Nejdříve kůže, pak je postiženo i maso, přidají se i kosti, až pomalu začnou odpadávat kusy lidského těla – zatímco lidská duše tomu v bdělosti přihlíží.
„Jestli chceš, uzdrav mne!“
„Chci!“
Apoštol v listu do Korintu připodobňuje život vytrvalému klusu. Vyzývá nás ke kázní, k půstu, abychom dosáhli věnce nepomíjitelného. „Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“
„Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚řvoucí lev‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen“ (1. Petrův 5,8-11)

 

Modleme se:

Pane, naše Země je jen malá hvězdička ve velkém vesmíru.
Je na nás, abychom z ní udělali planetu, která nebude ničena válkami,
trápena hladem a strachem, trhána v nesmyslném rozdělení
podle ras, barvy, světového názoru.
Dej nám odvahu a prozíravost, abychom už dnes začali pracovat na tom,
aby naše děti a děti jejich jednou mohly s hrdostí nést jméno člověk.

Amen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová