Nasycení zástupů

2. Královská 4,42-44; Efezským 3,14-21; Janovo evangelium 6,1-15

Bratři a sestry,

dnes jsme slyšeli o dvou zázračných nasyceních, co se stalo během působení proroka Elíši, poté přímo z Ježíšova života. Elíša obdržel od zbožného muže dvacet ječných chlebů a prvotinu z obilí, jimiž nasytil 100 mužů. Pán Ježíš udělal větší div, protože z pěti ječných chlebů a dvou ryb nasytil až pět tisíc mužů. To je dvakrát víc lidí, než žije v Radotíně. A ty chleby, to nejsou žádné peceny, jako koupíte v nedalekém Albertu, nýbrž placky, z nichž se nají méně lidí, než byste čekali.

Onen zbožný muž z Baal-Šališe nesl prvotiny úrody kněžím a Lévitům, neboť tak ukládal zákon. Kněží a Lévite nedostali zemi k obdělávání, a tak byli závislí právě na daru prvotiny úrody. Onen zbožný muž tedy šel, aby dal zasloužený díl těm, kteří plně zasvětili svůj život službě Hospodinu. Dát jim, co jim po právu patří. Ale kdo jsou ti, kdo zasvětili plně život Bohu? Ano, to je otázka po pravověří církve. Kdo je ten správný kněz, kde je ta pravá církev, kdo je ten správný Boží služebník? Kdo si zaslouží prvotinu úrody? Onen zbožný muž jej nalezl v Elíšovi. Elíša přijal svůj díl, ačkoli zemi vládl hlad. Nicméně bez ohledu na své vlastní budoucí zajištění, bez ohledu na to, že má, co mu po právu patří, krmí zástup sta mužů. Přesto hladem nezajde a přitom nasytí kolem sebe více lidí, než by se mohlo zprvu zdát.

Učedníci Ježíše i jeho následovníci byli taktéž hladoví. Vyprávění evangelisty nechce dublovat příběh Elíši, nicméně je klade do té samé perspektivy. Je schopen Ježíš nakrmit tak jako Elíša? Je to zkouška víry, kterou klade Ježíš před apoštola Filipa, neboť Ježíš „ví, co chce učinit“. Ježíšovi je jasné, že zástupy kolem něj budou nasyceni, ale věří tomu i ti jemu nejbližší? Vždyť i my samotní podléháme pokušení si myslet, že z toho, co máme, stěží vyjdeme. A lidé kolem nás? A přeci jsme stejně jako Filip byli v minulosti při tom, když Ježíš dělal kvalitativně podobný zázrak v Káni galilejské s vínem. Zažili jsme blízkost Pána Ježíše v období radosti, svatby, zázrak jeho doteku, proč bychom měli s důvěrou upadat, když teď stojíme na obnaženém lysém vrchu spolu s dalšími tisíci hladovými? Obstojíme před Ježíšem? Budeme dál v důvěře očekávat jeho zázračné nasycení, anebo podlehneme pochybnostem?

Žalm 132,14-18 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
Hospodin si zvolil Sijón, povolal si své muže a své proroky, neboť po nich toužil, aby skrze ně žehnal naší stravě. Hospodin poslal svého Syna, aby vybudoval své sídlo zde za našich dní, aby skrze ně sytil zástupy. Zbudoval církev, jejíž kněží jsou oděni do spásy, kde jeho věrní zvučně plesají. Kde je taková církev?
Div-li, že pět chlebů, dvě rybice
nasytily lidstva na tisíce:
vždyť pak podnes ještě tyto divy
tolik tisíc černých pánů živí.
Znáte tyto verše? Jejich autorem je Karel Havlíček Borovský. Poukazuje na to, že se na odkazu Pána Ježíše církev sama krmí!? Ale přesto je tu ta církev, která přináše nasycení. Kde?  Poradím vám, nehledejte v evidenci právnických osob…
Přál bych si, abychom to byli my. My to jsme, ale často na to zapomínáme, a tak se nabízené možnosti vzdáváme. Buďme takovou církví trvale! Předpoklad je v tom, zbavit se obav o vlastní nasycení. Vždyť máme všechno, co potřebujeme. V mé domácnosti nechybí televizor, v kuchyni mám tolik nadbytečného vybavení. A budu se strachovat o zítřek!? Co od svého života požadujete, jaké druhy jistot? Není to „pouze“ nadsazování stávajícího životního standardu? Přiznejte, kdy a vůbec zda jste někdy zažili skutečný hlad! Vždyť se do otázky našeho životního zajištění již téměř prosba po chlebu vezdejším aktuálně neobjevuje! Z těch závažných obav se naše požadavky smrskly „jen“ na otázku tělesného zdraví – což je, jak moc dobře víte, v současné době ten nejlepší obchodní artikl. Léky a handlování s lidským strachem. Za to každá rád hodně utratí. I v tomto je ale Ježíš mistr nad mistry. Dnes se však ptám po nasycení.
Matka Tereza řekla: „Bída a hlad na světě není proto, že nedokážeme nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme nasytit bohaté.“
Kdy si uvědomíme, že nejsme hladoví, že naše nejistoty jsou pouze nafouklou spotřební touhou? Dobře pěstovaným marketingovým strachem? Až si tohle uvědomíme, chudí pak z našeho přebytku o hlad taktéž přijdou.
Ekonom Tomáš Sedláček si posteskl: „Církev se učí zvát k hostině lidi, kteří nehladoví?“ Církve se učí zvát syté lidi do společenství, v jejichž středu je hostina. Pokušení církví hrozí v tom, že začnou tuto hostinu zaměňovat za něco, nač tito přejedení lidé uslyší. Za zábavu, anebo za „spravedlivý“ aperitiv.
Zůstává slovo Ježíšovo k Filipovi. Ke každému z nás, kdo Ježíše následujeme. „Kde nakoupíme chleba?“ 
Konečné nasycení lidstva spočívá v naší odpovdi. Prokážeme se důvěrou? Nebo se začneme obhajovat a vymlouvat? Nechávat to na jiných?
Buďme církví, kde si Hospodin povolává každého z nás k nasycení světa. Hospodin nám nabízí novou zemi – možná že je to tatáž krajina, jíž obýváme nyní, ale prodchnuta světlem milosrdenství již bude prosta našich vytáček a obav, prosta stínů. Poznejte Kristovu lásku, jež sytí veškeré lidské plémě, a dejte se prostoupit vší plností Boží. Spolu s apoštolem Pavlem poklekám, aby se bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk.
Modlitba:
Bože, tys nám svěřil plody svého stvoření, abychom mohli pečovat o zemi a sytit se z jejích štědrých darů. Tys nám poslal svého Syna, abychom měli účast na jeho těle a krvi a aby nám předal tvůj zákon lásky. Skrze jeho smrt a vzkříšení se z nás stala jedna rodina lidstva. Ježíš projevoval starostlivost o ty, kdo nemají co jíst – proměnil dokonce pět chlebů a dvě ryby v hostinu, při níž se najedlo více než pět tisíc lidí. Bože, s vědomím vlastních vin a nedostatků, ale také plni naděje přicházíme před tebe, abychom se s celým zbytkem lidstva učili dělit o potravu. Naplň svou moudrostí představitele vlád a obchodních společností i všechny lidi, aby nalézali možnosti, jak v duchu spravedlnosti a milosrdné lásky ukončit hlad ve světě a zajistit všem lidem přístup k potravě. Prosíme tě, Bože, abychom v den posledního soudu mohli být přijati do „jedné rodiny lidstva“, kde je dostatek „jídla pro všechny“. Amen
D140-0090-15_92539 - crop_0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová