Podobenství o nepoctivém správci a o majetku

Amos 8,4-7; 1.Timoteovi 2,1-8; Lukáš 16,1-13

Drahé sestry, drazí bratři,

to dnešní podobenství Pána Ježíše už pěkná léta láme hlavu všem křesťanům. Tak on je zde správce nařčen ze špatného hospodaření, vyzván ať složí účty, že bude správcovství zbaven. Ten se bojí o svou budoucnost a své další budoucí zajištění, a tak horečně na poslední chvíli z finančních pohledávek svého Pána ulevuje jeho dlužníkům. Podvádí. Hezky se to dává z cizího, jen dokud má podpisové právo. Kupuje si přízeň dlužníků Pána, aby si u nich udělal očko, aby se pak i oni nad ním slitovali a poskytli mu přístřeší, až bude nezaměstnán. A co na to onen jeho Pán!? Vyčiní mu? Žene jej před soud? Ne, správce je jím zdánlivě chválen, jako by mu děkoval za tu velkorysost, jíž byl proti veškeré lidské spravedlnosti okraden – jen pro tu vypočítavou náklonnost ostatních dlužníků.

Mnozí lidé v tom nachází ospravedlnění tunelářství, ukazují na to, že bysme měli nakládat se svěřeným majetkem bez investiční prozíravosti a kupovat si náklonnost lidí. Prchavá chvíle náklonnosti dlužníků. To je ale pomýlený výklad.
Zajímavější je výklad ten, že jsme byli správcovstvím skrze křest povoláni a že i my budeme tváří v tvář nařčením světa vbrzku vyvoláni, abychom složili účty, že i z nás bude břímě/závazek/ba i výhody správcovství sejmuty. Že disponujeme podpisovým právem, jež nám bylo skrze křest přiznáno, abychom hříchy ostatních proti veškeré světské spravedlnosti a logice když už ne stornovali, tak aspoň jak se patří ponížili. Tento výklad se mi líbi, ale…!
Slyšeli jsme nejen svědky víry, reformátory správného čtení jako Jan Hus a Martin Luther, naslouchali jsme i Immanuelovi Kantovi a mnohým jiným soudcům mravouky. Jaká chvála tomu, jehož motivace se zdají být tak pokleslé? Dle podobenství se správce nechtěl, anebo nemohl, ujmout jiné práce. Žebrat se styděl. To, co jej hnalo k tomu ústřednímu činu, jehož správnost zvažujeme, byla obava o zajištění budoucnosti. Bál se stavu bezdomoví, chtěl být jednou přijat do domu někoho z těch, komu tímto svým „podvůdkem“ prospěje. Dá se toto slovo podobenství ztotožnit se slovem soudu proroka Amose proti všem těm, kdo si kupují nuzáka (dlužníka) za peníze? Jak to, že by potom od Pána z jedné strany přicházel hněv, na druhé straně by zase ten samý prohřešek byl oceněn pochvalou budoucího příbytku na věčnosti? Pojďme se podívat blíže na tu ústřední, poslední větu podobenství.
Až dojde tento nefér nabytý, nespravedlivý, cizí majetek (chápej: mamon), bude správce přijat do věčného příbytku – tolik slovo ekumenického překladu bible. V řečtině je ono „věčný příbytek“ zmíněno neobvyklým souslovím „aiónious skenas“. Nikde jinde v bibli ani v jiné příbuzné rabínské literatuře tento výraz nenajdete, protože jde o výraz vskutku paradoxní. Slovo „skene“ značí stan, a tak jde vlastně o věčné stanování, přebývání, dlení po způsobu provizoria putujícího. Dočasné bydlení na věčnosti. Věčný stan. Tudíž přesný opak toho, co si chtěl ten vychytralý správce zajistit, útulné bydlení v bytelném domě někoho z vděčných dlužníků. Slyším tu hlas Boží, který varuje před svody světského zajišťování na úkor láskyplného spočinutí v důvěře v Hospodina. Ukazuje se, že i když jsou motivace rozmanité, z dostupného majetku lze prospět jiným lidem, sám sobě však člověk nepomůže. S majetkem a tím, čím disponujeme, nelze v důsledku zacházet pro zajištění vlastního budoucího života, ať už jde o život vezdejší, anebo ten budoucí na věčnosti. Boha si nelze koupit, tak jako si nelze koupit volné místo v nebi! To, co máme, můžeme používat pouze s ohledem na větší slávu Boží, z popudu lásky k člověku a k Bohu. Veškeré úsilí pro vlastní zajištění budoucnosti je bez lásky k člověku a bez lásky Boží marné! Setkáme se s pravým opakem toho, oč bychom tak malicherně usilovali. Ve smyslu pozemských jistot nebudeme mít nikdy nic!
Jaká je ta správná životní motivace je zřejmé z listu Timoteovi. Není to utišení strachu o dny budoucí a o naše zabezpečení, ale je to motivace, vůle, chcete-li, která je odrazem vlastního sjednocení s Bohem, projevem našeho synovství a sesterství. Bůh chce, aby byl každý spasen! Taková ať je i naše vůle! Dějiny člověka jsou hrůzné. Bůh chce spasit všechny, jen málokdo se nechá. My taktéž usilujeme o spásu všech, ačkoli potkávám lidi, jež máme problém přijmout do stejného živočišného druhé. Nenapravitelná zvířata. Není ale na nás, zda spaseni budou, či nikoli! Nemohou být všichni zdrávi, když zdaleka ne všichni dbají toho, co jedí, pijou a jak se sebou samými nakládají. Přesto jdeme s Kristem ke VŠEM!
Možná je v nás skryté přání pohodlně dožít, nastřádat si na příjemné stáří, a pak z milosti boží plynule přesídlit do nebeského paláce. Co když ale přijmeme jednou život věčného přespávání pod širákem? Když ne tady na zemi, pak u Boha věčně vystaveni jediné jistoty spolehnutí se na Hospodina, že nebudeme smeteni vichřicí, napadeni medvědem, sužováni kdejakou nepohodou či hladem!? Tak jako správce dnešního podobenství bude muset důvěru božího milosrdenství přijmout aspoň po tom konečném odvolání ze služby života. Dosud totiž sloužil majetku, pak bude cele vydán Bohu.
V Kristu jsme na sebe přijali znamení, které nás po dobu časnosti činí orientovanými, ale stačí jen málo, jako byla ta štvavá pomluva v podobenství, abychom se v obvinění dopustili nevěrnosti a skutku, který nás usvědčuje z nedůvěřivosti Hospodinu. Toto nařčení světa nás může doslova semlít, můžeme začít i pociťovat ztrátu přízně Hospodina, tak jak ji jistě cítil onen očerněný správce, který začal tak krátkozrace hystericky pobíhat po dlužnících svého Pána. Snadno může přijít příležitost, kdy se zpronevěříme povolání našeho Pána.
Víte co? Je jeden vtip o policistovi, který si to vykračoval v uniformě, cítil sílu zastávaného úřadu za sebou. Jistý druh povolání. Byl si jist, že když odšlape rajóny a bude se držet příkazů/přikázání, dostane zaslouženou výplatu a jednou v daleké budoucnosti slušné výsluhy. Tento policajt jde a spatří mladého holohlavého muže, jak kope do cikána. Policajt si povzdechne a říká si: „Tak mám pomáhat, anebo chránit?“
Vidíte? Nemusí jít jen o očernění, může jít o dobrý pocit služebníka, může jít o to, že podsuneme vlastní vůli tam, kde se často tak sebejistě pohybujeme v uniformě a s jasným zadáním (Božích) přikázání. Jaká je ta „naše“ uniforma, naše služba, jaká je námi „spravedlivě“ očekávaná odměna výdělku?
Tak jako byla správcova odměna zcela opačného druhu, než o ni usiloval. Věčný stan namísto pevného přístřešku. Tak i policista z vtipu si kromě výsměchu zaslouží vyhazov, žádné výsluhy a vážnost správce zákona. Policistu neusvědčila obava o materiální zajištění, ale naopak jistota zaslouženého. Začal stranit, dělit lidi. Přestalo mu jít o pořádek a o smír mezi VŠEMI! Tak i správcovi mělo jít především o oddlužení všech, byť by to bylo za cenu útrap budoucího stanování. Vždyť Pán je tolik milosrdný a slitovný! Pokoj tomuto světu a všem, kdo na něm bydlí! Kéž jsme svobodni od veškerého majetku, stranění a kéž si jsme vědomi toho, čí uniformu na sobě nosíme, ať už se v naší blízkosti odehrávají rvačky kohokoli z těch našich milovaných pošetilců! Jsme povoláni se za ně modlit, vstupovat do jejich dlužních úpisů a brát na sebe jejich hřích, ať už je naše budoucnost jakákoli!
Amen

2431691_policie-dansko-uprchlice-hra-nadsena

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová