Pohoršení

Izajáš 35,1-6a.10; Jakub 5,7-10; Matouš 11,2-11

Drazí v Kristu,

dnes se před námi odehrává velmi smutný příběh proroka, jemuž byla dána ta veliká výsada, že mohl být nástrojem křtu samotného Pána. Ano, sám byl svědkem toho, jak se sám nebeský Otec ve svém duchu svého Syna ujal a deklaroval jeho výsadní postavení mezi všemi lidmi, sestoupil na něj v podobě bílé holubice. Nicméně tento prorok, který pro našeho Přicházejícího podstoupil zcela vše – svou světskou kariéru, soukromý život, výsady společenského postavení, jež mu zaručoval rodinný původ, vizáž, domov s perspektivou vlastní rodiny; ve chvíli kritické podlehl pochybnostem. „Jsi skutečně ten, na něhož jsme čekali?“ Zaznívá z vězení, do něhož byl pro věrnost evangeliu nakonec poslán a z něhož již nevyšel živ… Smutné klopýtnutí. A podnět pro náš Advent? Co vlastně očekáváte vy, když vyhlížíte Spasitele? Co ještě očekáváte pro období Vánoc ? Máte ještě nějaké očekávání, jaké je? Jak by bylo smutné, kdybychom očekávání neměli žádné. Vždyť po dlouhé generace má Ježíš co říci, ať už je člověku 18 či 81 let. Moc Pána Ježíše je zjevná, neboť slepí vidí, chromí získávají sílu k chůzi atd.

Očekávání Vánoc. Prorok Izajáš vyzývá všechny, kdo směřují k tomu betlémskému setkání, k činnému jednání se sebou samými (vzchopte se, nebojte se) i k jednání navenek (vzdorujte, posilujte, upevňujte). Zároveň je naše aktivní přibližování Vánocům spojeno s výroky typu: „…váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Jinými slovy vzájemným povzbuzování k trpělivosti a vytrvalosti. Advent. Doplněno ještě slovy Jakubovými, abychom tento čas nekrátili stěžováním si jednoho na druhého!

V Matoušově evangeliu (24,4-13) nás Ježíš varuje před událostmi Adventu: mnozí nás budou přesvědčovat o tom, že oni sami jsou těmi mesiáši, dále budeme zastrašováni zprávami o válkách. Povstanou národy jeden proti druhému, nastane hlad a mnohá zemětřesení. Křesťané upadnou v nenávist pro jméno Ježíšovo. „…A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou, protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Nuže, buďme trpěliví k vytrvalosti a k vzájemnému povzbuzování se. A velmi důležitý dovětek Páně jakož i horlivého Jakuba, pozor na vnitřní rozkol v podobě vzájemného šmírování, klevetění, kritiky a pomlouvání.

Slyšel jsem jeden případný vtip o jisté paní Dvořákové, která si stěžuje na pana Nováka, že každé ráno ve svém bytě cvičí celý nahý a že ji tím pobuřuje. Dohání ji tím ke zlosti. Přivolaný policista se pana Nováka ptá, zda to je pravda. A pan Novák dosvědčuje: „Ano, ale z okna paní Dvořákové na mě nemůže vidět!“ Na to pohotově paní Dvořáková odpovídá: „Jak to že ne? Zkuste si u mě v obýváku vylézt na skříň, chytnout se trubky od topení a pořádně se vyklonit…!“

V naší bohoslužbě pravidelně zaznívají zpěvy blahoslavenství. Jsou převzaty z Ježíšova kázání na hoře (Matoušovo evg) i na rovině (Lukášovo evg). Ale dnes zaznívá blahoslavenství, které předchází těmto tolik známým a mezi námi důvěrným zpěvům. První slova blahoslavenství jsou směrována Janovi do vězení: „Blaze tomu, kdo se nade mne neuráží „(ČEP), anebo „Blahoslavení, kdo se nade mne nehorší“ (KB). Ono neurážet se či nepohoršovat vychází z řeckého slovesa skandalidzó. My sami hovorově užíváme výraz skandál a skandální. V kontextu řeckého textu je ale slovo odvozené z podstatného jména skandalon, tj. past, léčka, nástraha, mechanismus díky, němuž není dosažen úspěchu, kámen v zemi, o nějž se zakopává (viz. hebrejsky kášál v Iz 8,13-18). Blahoslavený, kdo pro mě není chycen do pasti (do vězení, v omyl, na scestí, Luther rozvádí: kdo, není chycen do hříchu). Blaze tomu, kdo ve mně nevidí někoho jiného, než já jsem! Pozor tedy na naše pohoršování se jednoho nad druhým, ať neuvázneme v pasti, pro niž nebudeme přijati zázraku vánočního setkání. Tak je to s pohledem na samotného Pána Ježíše jakož i s pohledem zde mezi námi. „Kdykoli tě oko chytí do pasti, vyrvi jej; kdykoli tě ruce chytnou do pasti, uřízni je,“ můžeme volně přeložit Ježíšova slova z Matoušova evg 5,29.30.

Drazí, vytrvejme v toužebném očekávání našeho Pána. Neztrácejme z pohledu ten fakt, že jen jako kolektiv směřující k Vánocům můžeme nejen jednat dovnitř i navenek, nýbrž můžeme se i vzájemně povzbuzovat pro cestu, která se mnohdy zdá být téměř nekonečná, nezdolná. A zejména pozor na to, abyste jeden na druhém nehledali chyby, neboť bys pak viděl „třísku v oku svého bratra, a trám ve svém nikoli…“

Kéž je Hospodin shovívavý našim lidským slabostem a naší netrpělivosti!

Amen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová