Proměnění na hoře

Genesis 15,5-12.17-18; List Filipským 3,17-4,1; Lukášovo evangelium 9,28b-36

Vážené sestry a bratři!
Dnešní text proměny Pána Ježíše na hoře patří mezi nejdůležitější vyznavačské texty. Vypráví se ve všech třech synoptických evangeliích. Přesto mě vždycky zarážel v jedné zdánlivě prostoduché záležitosti. Jak mohli učedníci poznat, s kým se to Ježíš potkává? Vždyť to nebyla doba osobních dokladů s malými fotografiemi, s facebookovými profily, s kamerami v ulicích velkoěsta. Jak mohli učedníci poznat, že jde skutečně o Mojžíše a Eliáše, když neměli s čím srovnat jejich identitu!? Nehledě na ten fakt, že téměř celé setkání Ježíše se zástupci Tóry a proroků, dnes bychom řekli se světci staré (starozákonní) církve, že je beztak učedníci celé prodřímali? Jsem přesvědčen, že klíč neleží v nějaké zakopané šifře. Že i dnes tuto otázku můžme položit s důrazem na identifikaci samotného Pána Ježíše. Skutečně si myslíte, že je Ježíš tváře blonďatého plavovlasého árijce? Že je přesně takový, jakým jej učinili umělci a rytci posledních několika staletí!? Že je tvář Turínského plátna závaznou výpovědí o Ježíšově podobě? Nevím. Nejsem o tom přesvědčen. Z Matoušova evangelia 25,31-46 jsem došel k přesvědčení, že Ježíšovu tvář nelze podle biometrických údajů nikdy správně vystihnout. Jeho příchod ve slávě ale nikoho nenechá na pochybách, tak jako učedníci v polospánku jistotně identifikovali samotného Mojžíše s Eliášem. To, čím všichni tři v těchto různých situacích vynikají, je specifická záře, která je důsledkem přímého setkání s Bohem. Mojžíšova tvář zářila při sestupu ze Sinaje, kde byl pověřen úkolem exodu, záchrany svého lidu z Egypta a provedením pouští. I Ježíš je dnes osloven. Do situace postního času, času pouště a zkoušek, zaznívá pověření k exodu novému, který se má odehrát v Jeruzalémě. Slyšíte to? Nový exodus se již neodehrává na poušti, cílem není uspět v postním čase, ale konečný úkol je zasazen až do Velikonoc, na pohled upřený k horizontu Golgoty.

Hospodin se ke svému milovanému přihlásil, aby nás vyzval k pozornému naslouchání. Ačkoli tolik tíhneme k obrazu a tomu, co lze spatřit, nejsme vyzváni k pozorování a hledění. Máme jej poslouchat! Veškerý obraz je zavádějící. Lpění na identifikací je marné. Tak jako Mojžíše a Eliáše nelze Ježíše poznat podle nezúčasněné analýzy. Tvář neznáme. Tam, kde se ale Hospodin za přítomnosti „svatých staré církve“ hlásí ke svému Synu, tam se naplňují Písma. Náš nedostatečný zrak, pokud ovšem zcela nepropadl spánku, se setkává „jen“ se světlem jeho slávy.
Sláva se hebrejsky řekne „kavod“. Původním významem tohoto slova je orgán „játra“. Ta jsou nejtěžším orgánem, a tak jim je přisuzovaná značná úloha objímající i povahovou a osobnostní výbavu jejich nositele. Patří mezi důležité orgány chrámové oběti, mezi pohany patří k orgánům, z nichž se čte budoucnost. Játra obsahují citovou stránku osobnosti jejich nositele. Pro svoji tíhu jsou zároveň i vyjádřením velké váhy. Slovo „kavod“ je i vyjádřením těžké lopoty, anebo též vážnosti něčí osoby. Jsi vážený, máš v mých očích váhu, něco znamenáš!
A tato váženost, sláva, je přítomna během Ježíšovy modlitby, při níž se proměňuje nejen tvář Ježíšova, ale též i jeho roucho, proměňuje se i celé okolí, a celá církev vítězná, všech svatých „starého“ Zákona i proroků sestupuje.
Jaká je Vaše modlitba? Co modlitba Vašeho bližního? Zažíváte také během bohoslužby, že se proměňují naše tváře, že se proměňuje celý svět a že se z moci svatého Ducha stáváme stejnou církví s generacemi předešlých spravedlivých Kristovců? Chtěl bych se potkávat kromě Mojžíše, Eliáše i s Jany Husy a s Karly Farskými, ale bojím se identifikovat. Cítím blízkost zářících svědků staletí, jsme součástí velké církve Kristovy! Upřímně, to je proměna, které se nemohu nabažit a které se s každou bohoslužbou těším.
Naše bohoslužba je krásnou modlitbou!
Dovolte mi vtip. Jistý Slovák se v modlitbě doprošoval: „Chcel bysom být ministrom.“ No, a druhého dne se vzbudil, a byla z něj bonsaj. Stal se ministromem. Víte, to je zmar těch, o nichž píše apoštol Pavel do Filip. Bohem je jim břicho. Abych byl, abych dosáhl, abych se stal….! V angličtině je hezký obrat: mají játra místo srdce. Zaměnili lásku za „svou vlastní váhu“. Mít játra místo srdce se náznakově vyskytuje i ve Starém zákoně. Slovo „kavod“ se ukazuje v Exodu 7,3, kde faraón vyzvaný Mojžíšem k propuštění Izraelitů z Egypta zatvrdil srdce. V původním hebrejském textu to zní, že mu zjaternilo/zjátrovalo srdce. Srdce se stalo těžkým. Upnulo se k vlastní vážnosti a váze. Já jsem faraon, kdo je víc!? Co s modlitbou srdce, které usiluje jen o své vlastní uspokojení. Co s modlitbou těch starozákonních jater? Zda se tvář takového modlitebníka rozzáří, aby proměnila nejen sebe, ale aby se s celou církví věků zasloužila o proměnu okolního světa? Při skutečné modlitbě nemyslíme na minulost, přítomnost ani budoucnost. Jeví se pošetilým, co se rozhodli činit učedníci – stavět stany.
Patří mezi pošetilé snahy lidí zachovat ty krásné chvíle zářících tváří. P1030212Bylo by hezké zůstat někde na kopci s celou vítěznou církví, se všemi Božími, prodloužit tu krásnou chvíli. Ale jestli jste kdy kdo zkusil stanovat na kopci, je to pošetilý nápad. Jednou jsem na trampu na kopci stan postavil, pak jsem celou noc nespal, neboť jsem držel stan, aby v silném větru neulétl. S ranním probuzením jsem se vysílený vypotácel ze stanu, abych spatřil, že jsem se se stanem posunul téměř o 5 metrů a že jsem jen nedaleko od stže, která by mohla být snadno mou vlastní zkázou.
Na hoře se nedá bivakovat, přestože právě zde se ozývá hlas Boží. Na hoře lze zde stavět pouze pevnost.
Nechtějte prodlužovat slavnostní setkání církve. Nechte ji den sváteční. Úkol je jasně dán, není jím zkouška pouště, ale velikonoční Jeruzalém!
Boží hlas se ozval, aby se přiznal ke svému Synu, Kristu Ježíši. Sestoupil Hospodin, v oblaku, aby nás naplnil bázní.
Jsme-li slabí, napodobujme věrné svědky církve, jakými je apoštool Pavel, abysme dostali občanství v nebesích. Ne takové občanství, které nás vede k bolestným úvahám občanství. Mám jít k volbám, nebo raději snad ani ne. Je ten a ten mým voleným zástupcem, nebo je to další líbivý panák? Nebeské občanství nás nechává bez pochyb, nejde o vládu lidí, nýbrž Boží. Proto je zveme královstvím Boha. Všechny kazy lidské vlády – korupce, polopravdy, populismus, líbivé obrázky, plané zastrašování, laciné sliby, počítání času na volební období, nactiutrhání, povýšenost i patolízalství – to vše jsou výdobytky lidské vlády. Lidská vláda trpí na líbivé vábivé obrazy. Vláda Boží je jiná. Slyště! Tam, kde panuje Hospodin, tam je vše proměněno v záři jeho vážnosti, je plno světla jeho slávy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová