Půst

Deuteronomium 26,1-11; List Římanům 10,8-13; Lukášovo evangelium 4,1-13

Bratři, sestry!

V průběhu minulého týdne jsme vstoupili do období půstu. Hodně lidí se rádo drží těch tradičních omezení masitých a mléčných výrobků. Omezení se v zábavě i pohlavním styku. Víc a více lidí užívá období postu, aby si uložili dietu anebo jakousi podobu detoxikační kůry. Zkrátka postní čas opět získává na významnosti, ačkoli vpravdě samý smysl postních omezení upadá do pozapomnění.
Dnes jsme v páté knize mojžíšově četli o odevzdávání prvotiny úrody Bohu. Ne že by to Bůh potřeboval, nebo že bychom toto sebeomezení ze zisku úrody sami vyhledávali. Dar části toho, co jsem nabyl, jako projev díku za to, že já i celá má rodina „jsme“. Nikoli že já sám se svými nejbližšími, ale i moji dávní a dávnější předci a dokonce i ti, kteří přijdou po mně z mé krve, budou mít odměnu života v zemi, v níž budu moci svobodně osvědčit svým životem, který záhadým způsobem čerpá z Hospodina života. Díky za nepřetrhnutý a z milosti Boží i nepřetrhnutelný sled „mých“ lidí, jejichž život se nachází v blízkosti Boží.
Všichni západní křesťané se tedy v tuto středu setkávali, anebo přinejmenším usebírali k počátku postu. Jak jste do postního období vkročili vy!?
Přiznám se vám, že mně ten den nevyšel tak, jak bych si byl přál. Špatně jsem vypočítal sled mých povinností, a tak se stalo, že jsem zůstal mezi návštěvou jedné sestry ve Vinohradské nemocnici a návštěvou azylového domu pro lidi bez domova na Žižkově s dvěma volnýma hodinama. Rozhodl jsem se, že ten čas využiji k tomu, abych se najedl v nějaké lacinější vývařovně, a tak můj výběr padl na čínskou restauraci. V televizi tam běžely nekonečné pořady o vaření, tak jak je v těchto dobách běžné. Připomněl jsem si, kolik se toho v tomto čase točí kolem jídla. Kdo, jak je umí připravit, anebo čeho všeho je člověk schopen se díky svému osvícení v jídle vzdát. Stalo se z jídla trošiku náboženství nové doby. V tom, jak jíst a co jíst. Nevím ale, jestli to s sebou nese i odpověď samotného nasycení zástupů. Jen trošku té ješitnosti za nerezovým studiovým sporákem, anebo elitářské poukazování na to, že si jsem schopen odepřít druh potravy s nedohledatelnou historií a předpokládanou genetickou mutací.
Inu možná klasické úvahy nad povahou kulinářství v době, kdy pořádně neznáme hlad, zatímco miliony lidí na světě s nafouklými břichy vrtají pohledem k horizontu naší přemaštěné biofarmářské civilizace.
Paní servírka mi přinesla porci za Kč 89,-. K nerozeznání od zbylých nabízených variant denního menu. S prvním soustem mnou projel plamen pálivosti, který by měl být teoreticky přímo závislý na počtu namalovaných papriček v denní nabídce. Měl by. Ústa mi hořela, a já si zase dával dohromady, čím jsou tyto levné stravovny příznačné.ls
James Joyce kdysi řekl, že Bůh stvořil pokrm, ale že ďábel stvořil koření. Souhlasím s ním. Nic z toho, co máme k užitku a ke spotřebě, není zlé. Jestliže je základním kořením života láska, pak je-li v potravě naší každodennosti lásky málo, dokořeňujeme si z nepřeberného množství ostatního koření. Tak jako dobrý kuchař vystačí se základním nemnohým kořením, i my bysme se tak měli naučit vařit a jíst. Nicméně hledáme exotické chutě a nedostatek našeho kuchařského umu nebo přebytek naší spotřebitelské rozjívenosti nás vede k tomu, že rádi kořeníme naše dny událostmi, aktivitami, slovy, návštěvami, zálibami, pohnutími, které jsou z dílny samotného pokušitele.
Až nyní, když jsme se s manželkou dočkali chlapečka, zjišťuji, jak může jídlo chutnat. Malý chlapeček je nadšený z mixované zeleniny – a naše snaha mu krmi dochutit byť jen prostou solí se setkává s jeho zhrzenou grimasou a silným odmítáním. Malé děti cítí chuť božího stvoření, my jsme už o schopnost chuti následkem častého a mnohého dochucování přišli. Cítíme ještě chuť mrkve, cukety, vůni jabloně, krásu světa a laskavost Božího oslovení!? Království Boží patří dětem, těm, kdo ještě cítí dobrotu toho, co dostávají.
Ježíš trávil 40 dní postu v poušti. Sám sebe vyhladověl a nechal se pokoušet od ďábla, kořenáře.
Dochucovač pokušitel předkládá před Ježíše tři výzvy. První a třetí začná stejně: „jsi-li Syn Boží, učiň to-a-to…“ První výzva útočí na pýchu, druhá na nezdolnost tázaného. Dokaž, kým jsi! Znáte to všichni, jestli jsi dobrá dcera, dobrá matka, dobrý zaměstnanec, dobrý učitel, dobrý člověk, dobrý farář, udělej to-a-to!!! Veškerá naše (ne-) jistota, jestli činím správně to, k čemu jsme byli povoláni. Dost pravděpodobně ta největší obava, zda splňujeme, co do nás nejen lidé, nejen my sami, ale i sám Bůh vložil jako zásadní úkol. Pro mnohé zase naopak základní jistota, jsem jistý a sám se sebou v mém životě spokojený – pyšný a neochvějný! Jestli jsi tím, kým se cítíš být, učiň to-a-to. Základní otázka identity. Kým jsme? S čím se ztotožňujeme? Ačkoli Bůh nás vysvobodil k tomu, abychom byli svobodní! Bůh se neptá kým jsi, nýbrž zda jsi!! Odtud pak dar díků provotiny úrody. Kdo podlehne ohradnímu plotu, hraniční otázce, jestli jsme dobří v úkolu povolání, k němuž jsme byli vyvoleni, setká se s ďáblem. S krvavým diamantem zasazeným do zlatavého šperku. Kdo tolik tíhne ke koření, přijde o samotný pokrm. Vzdej úctu bohu nepokory a flexibility. Jsi-li podlomen a svázán svou životní funkcí, skloň hlavu před tím, který se Tvého života ujme, učiň se nesvobodným, zato však podle dosahnutelných měřítek úspěšný. Pokloň se před pokušitelem a stane se, jak sám řekneš!
Ďábel je pánem nad efektem. Tak jako většina současných kasovních trháků nepočítá s dějem ani s náročnější zápletkou, i na ďábla se stojí fronty kvůli podívané. Ďábel nabízí bombastickou událost, která vyřeší obavy Vašeho života. Ale co pak!? Až dosáhnete povýšení, až učiníte poslední splátku hypotéky, až vyhrajete vyhlížený spor? Až kýžený člověk anebo komodita volného trhu spočine ve Vaší náruči a bude přičtena za Vaše vlastnictví? Naplníte tím Váš život? Nebo jej spíš vystavíte novým těžkým orientacím? Nečeká snad každého z nás ten samý tíživý konec smrti? Postupná ztráta lidské důstojnosti tváří v tvář neschopnosti ovládat své tělo, myšlenky, vědomosti a dovednosti? Čeho chcete dosáhnout v čase prosperity, abyste byli připraveni na čas soudu!? Život je příběh a není dílčích úspěchů, které by jej dosyta naplnili.  O tom je Bible. O tom, že jsou příběhy a příběhy. Příběhy pro efekt a příběhy pro život. Co jsou naše lidská očekávání? Exotická koření! Jak naplníte život, který ještě s dalšími časnými dny není naplněn!?
Ježíš odchází na poušť naplněn Duchem svatým. Je možné bez svatého Ducha obstát v čase vyhladovění? „Nejenom chlebem živ je člověk!“ Víme, že Kristovo oživené tělo je spojeno s obětí jeho krve. V Duchu svatém sám sebe zmařil, vydal se do rukou Boha Otce. Odevzdejme se do rukou Božích i my a nesměrujme k efektu, který by stvrdil náš úkol úspěšného křesťana, rodiče, zaměstnance, sportovce, zasloužilého člena a nevím-koho-všeho…!
Pakliže Tvá ústa ke spravedlnosti vyznají, že Ježíš je Pánem, nebudeš hledat zběsilé kořenáře ani urputně kšeftující šperkaře, abys ke svému životu přidával více než je pro Tebe samotného dobré. Díky Bohu za to, že JSI! To buď Tvůj půst: zřekni se mámivého koření. Pak i Tvé srdce přijme pokoj toho, kdo je Bohem spasen!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: +420 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron