Slovo vycházející od Boha

Sirachovec 24,1-4.12-16; Efezským 1,3-14; Jan 1,10-18

Bratři, sestry!
Za studií jsem často slyšel v obci, s níž jsem tehdy žil, přejícná slova o tom, jak se mám, když mohu na vysoké bohoslovecké škole naslouchat tolika moudrým teologům. „Děkujte Bohu za to, že Vás přivedl mezi lidi, kteří jsou tak vzdělaní. Je pro Vás pak jistě snadné držet svou víru.“ Tak zhruba jsem často slyšel ke mně promlouvat mé bratry a sestry. Ačkoli sám jsem spíše zastával stanovisko, že: „Děkuji Bohu za víru navzdory tomu pevnou, že se pohybuji mezi všemi těmito teology.“ Skutečně je žitá víra spíše v ohrožení v prostředí, kde se o ní tak zevrubně a dopodrobna učeně rozpráví a kde se precizně pitvá pod drobnohledem všech dostupných vědních oborů. Hrozil jsem se představy, že by se všechna tato vyřčená i napsaná slova bezezbytku identifikovala se slovem Božím. Jen si zkuste představit, že by se s božím slovem ztotožňovalo i to, co kdokoli z pohledu své víry kdy vyslovil. Že by se „stalo tělem“, co kdy člověk vypustil z úst! Že by byla skotečnost, že všichni lidé jsou tak špatní a sebestřední, jak si lecky každý posteskne. Že by skutečně naše planeta směrovala ke svému brzkému zhroucení.
Bohu náleží veškerá chvála, že jeho Slovo není unáhleně vyřčeno, že nezasévá beznaděj, že nekomplikuje důveřivé spočinutí ve vztahu jednoho k druhému. Boží slovo je Pravda a vtělená Moudrost, kterou poznáváme v Ježíši Kristu. Jako taková je Moudrostí vtělenou, neupovídanou a nebrebentící. Je to Moudrost laskavá a v lásce a z lásky jednající, která se vždy a všude sama uskromňuje, umenšuje a obětuje ve vztahu k tomu druhému. To je to slovo, které je principem lásky a nástrojem, působitelem Boží vůle. Nikoli komplikovat a rozmělňovat dílčí poznání běhu světa, ale moudrost a poznání spočívající v tom konečném úsílí, aby všechno bylo přivedeno k jednotě lásky.
Prý jestli je láska u těch, kdo nepoznali Krista? Pakliže je u nich takové lásky, která se pro druhého umenšuje, obětuje, které hledá slovo útěchy, pak Krista dozajista nalezli.
Slovo, které přichází od Boha je samotná Pravda. Osvobozuje každého, žida či pohana. Jak toho kdo Boha Starého zákona velebí, tak též toho kdo jej doposud nezná. Kdo je naplňuje a kdo z lásky žije, stává se chválou slávy samotného Ježíše Krista. A kdo jej přijímá do svého života, obdrží vtisk Ducha svatého. Není to žádné tetování ani jiná značka na těle, ale je to pečeť, která je spojená s bytostí, která spočinula v Pravdě (Jeremijáš 31,33). Znamení, které bude v den zániku přečteno andělem smrti (Ezechiel, Zjevení Janovo).
Apoštol Pavel v listu do Efezu vyjmenovává přesný průběh toho, jak se člověk stane exkluzivním vlastnictvím Krista pro okamžik soudu. Člověk nejdřív uslyší, poté uvěří a nakonec přijme vtisknutí svatého Ducha. Hospodin se tedy učiní známým prostřednictvím těch, kdo jeho Slovo zvěstují, díky ochotě nechat jím proměňovat svůj postoj k celému světu, a nakonec i ke konečnému podmanění celé lidské bytosti. Člověk vysloví své „ano“ (křtem), aby se nechal proměnit a poznamenat Duchem svatým (, což člověk potvrzuje biřmováním).
Jan 3,6 „Nebude-li kdo pokřtěn vodou a Duchem, nemůže vejít do Království Božího.“
Znamení svatého Ducha je postihnuto výrazem „pečeť“. Ta poukazuje na to, že je člověk zapečetěný. Že je vnitřně neporušený. Tak jak byl, že je nyní připraven pro toho, kdo jej v samotném jeho finálním stavu přijme. Pečeť též ukazuje na vlastníka. Komu je člověk s pečetí zaslíbený. Je-li to pečeť Svatého, Boha samotného, jde o vlastnictví, které žádná z mocností tohoto světa nedokáže rozlomit.
Proč ale mnohý „zapečetěný“ křesťan vykazuje zkaženost? Proč ovoce činů tolika Kristovců nevychází z přijaté Pravdy? Protože předpoklad neporušenosti či vlastnictví byl popřen. Protože jsme do čistoty nechali vztoupit špínu. Efezským 4,30 „A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“ Protože jsme se nechali ovládnout hříchem. Efezským 4,31 „Ať je vám vzdálena všechny tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost.“
Kéž mezi námi přebývá prostota Slova Božího obsažená v žitém společenství Krista, jehož jasným znamením je láskyplný vztah bratří a sester.
Amen

Modlitba:
Bože, dej nám odvahu, abychom změnili věci, které změnit můžeme. Klid, abychom se smířili s tím, co změnit nemůžeme. A moudrost, abychom je od sebe dovedli rozlišit. Amen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová