Tragédie a katastrofy

Izajáš 55,1-9; 1. Korintským 10,1-13; Lukáš 13,1-9

Sestry, bratři,
dnes je třeba se postavit zřejmě tomu nejvíce znepokojujícímu faktu, že se na světě dějí záležitosti, které nemají zdaleka nic společného s lidsky pojímanou spravedlností. Že se dějí věci bolestivé, burcující, a že to tak bez jakéhokoli logického zdůvodnění musí být. Že se dějí příkoří ze strany mocných, že státy zjevně beztrestně týrají nevinné, sahají na život slabým a bezbranným. Že se dějí katastrofy, které bez jakéhokoli výběrového řízení připravují stovky dychtících lidských životů o radost dalšího dne. A my se dožadujeme zodpovězení té základní otázky: proč!?
Největší problém mezi lidmi je ten, že si lidé nedokáží srozumitelně předat informaci o sobě. Lidská slova selhávají. Jaká kdo používáme kritéria při nahlížení řešeného problému. Čím máme kdo zastřený úsudek. Jak jsme schopni se vyjdářit? Jaké jsou hranice, za něž nejsme ochotni myslet. Jaké místo ten proti Vám nabízí ke společnému sdílení, je-li určeno Vám, anebo někomu jinému. Nikdo nevidíme do mysli toho druhého, a tak si každý domýšlí. Žijeme z falešných, námi vykonstruovaných, představ o postojích, kapacitách, láskách a zaujetích lidí kolem nás. Žijeme ve lži, protože potřebujeme nalézt otázky na vnucující otázky. Prázdno nezodpovězeného nás děsí. Vsunujeme nejen lidem, ale i otázky vzbuzujícím událostem naše vlastní slova, socháme skulpturu skutečnosti, jakou rozhodně lidé ani svět nejsou. Tím spíše jde-li o mysl samotného Boha!? Proč dopustil ty mnohé bolesti, tragické události, nezasloužené rány a předčasná úmrtí? Zmítá námi rozčilení. Prázdno je plíživě blízko. Ačkoli nevíme zdaleka nic o vině anebo o správném „objektivně“ stanoveném čase, cítíme rozčilení, rozechvění.
Chceme nahlédnout do mysli samotného Boha, abychom nahlédli smysluplnost tragédie. Co v Jeho mysli ale chcete nalézt!? Vždyť on obětoval pro nás všechny svého vlastního Syna. Pro nás věčně bloudící a tápající. Řekněte, obětovali byste své vlastní dítě pro bloumající rozčilené temné postavy, cizáky!? Byli byste ze své vlastní mrzkosti schopni své dítě obětovat byť za sebe samé!? Jak Vám přijde spravedlivé dát všanc své nejbližší, tak jako Lot pro ochranu svých hostí nabídl rozzuřené zaslepené veřejnosti své vlastní dcery? Jste schopni oběti kvůli někomu, kdo Vás tak soustavně přehlíží a u něhož se často setkáváte se zradou? Pomněte, Vaše vlastní dítě! A teď se ptejte po důvodu obětí cízích…!
Je čas půstu, mezi námi jsou tváře, které se připravují ke svátosti křtu či manželství. V tento čas se zbavujeme okovů, které nás svazují. Zpravidla se při přípravách setkávám s entuziastickými argumenty, mnohomluvným blábolením nad kávou. Všichni lidé v duchu mladých studentů rádi rozmlouvají o obecných zákonitostech světa, ale v tento čas nejde o to přicházet s velkolepými představami o světě. Tváří v tvář konkrétnímu faktu bolesti a smrti každý abstraktní řečník umlká. Man-walking-through-destroyed-cityToto je ten čas očištění, půstu, kdy není prostor pro velkolepé proslovy a abstraktní výpovědi o světě. Tím spíše je očekávat od lidí kolem sebe – jaká ideologie zodpoví příčinu tragédií, sdělte mi srozumitelně, co Bůh mínil tím když dopustil to-a-to… Václav Bělehradský  kdysi poznamenal, že kde začínají fakta, je třeba ztichnout. Půst je příležitost pro ztišení. Nemáme argumentovat, ale otevřít svou mysl.
Bolest světa, nespravedlivé (?) politické procesy, křivdy a nemilosrdné (?) přírodní, průmyslové či hospodářské katastrofy…
Jsou to fakta, před nimi se ztišme…
Dovolte mi jistou mystifikaci: před několika dny vyšla v ČTK zpráva o obludném útoku Islámského státu na území Sýrie, který připravil o život nějakých 50.000 civilistů. Spojené státy se nechali vyslyšet, že do oblasti vysílají nejnovější letadlovou loď. Ruská federace navázala diplomatický styk s představitely okolních mocných států, které  pro svůj nedemokratický panovnický program vztahy se zeměmi Severoatlantické aliance neudržují. Evropská unie v rekordním čase nashromáždila potřebnou humanitární pomoc a značná část lidí začala shromažďovat tolik nezbytné spacáky, čistící prostředky, léčiva a brýle. Podnikatelé dotují zásobování balenými vodami. Česká republika zasílá náhradou nových 50.000 Syřanů…
Vtip, zjevně, bolestivý hloupý vtip. Ale sledujete v samotném momentu ztišení, jaká odpověď přichází na fakt tragické události. Kolik je v ní samolibé sebechvály, ospravedlnění vlastní blbosti těch, kteří si nárokují hovořit o spravedlnosti pro svět. Hlouposti těch, kdo přichází s elegantě zabaleným řešením, jehož kalorická hodnota za sebou zanechá národy hladových.
Chceme znát důvody pro tragédie, které potkávají lidstvo, ale utíkáme k pohodlným doměnkám sešitých z mrtvých abstrakt jako například, že „islám je zlo“, že „všichni fundamentalisté stojí samospasitelnému pokroku“, že „každému jde jen o vlastní materiální prospěch“ a tak dále a tak dále. Jaká je to pomoc pro lidstvo zmítajícího se mezi tragédiemi!? To není ztišení tváří v tvář bolesti a smrti, to je vzpoura ideologa, který utíká k mrtvým programovým prohlášením. V jeho závěrech je ukrytá nenávist, elegantě zabalená do všesvětových klišé. Je nad slunce jasné, že i nás čeká přinejmenším jedna tragédie, nezhostíme-li se tváří v tvář faktu života a smrti zmlknutím.
Nechme příležitost půstu, pokání a obrácení. Uvědomme si, že i čas byl stvořen, tak jako já nebo ty, tak jako svět za okny a všechno, co je v něm. Veškeré stvoření mezi sebou hledá Stvořitele. I čas toho není výjimkou. I čas je stvořen pro to, aby byl zastaven. Proto mu nepodléhejme, nehoňme čas, nepřistupujme na jeho výzvy, nýbrž se v něm zastavme. Třeba je to naše poslední příležitost – nyní se zastavit. Kdo ví, zda se i dnes budeme těšit z pohledu na zapadající slunce. Anebo se i my dnes staneme příležitostí jiným lidem k zastavení? Velikonoční zázrak proměněné smrti.
Kdo ví, jak skončilo dnešní podobenství o fíkovníku? Došel slitování, anebo byl ještě téhož dne vyťat a spálen? Kdo ví?
Kdo ví, jak skončíme my sami? Kdo ví?
Naše duše jsou součástí logiky, která se nenechá ovlivnit našimi lidskými měřítky. Nepoužívá vábivých klišé, není lesklým nátěrem nenávistného produktu. Jisto je, že Bůh sám, který stojí nad veškerým stvořením, Velikonocům na svém vlastním Synu nechal zvítězit.
Jděme vstřích konečnému vítězství s důvěrou, že je v něm místa i pro nás, utichlé. Nenecheme si vrchol Velikonoc uzmout kdejakým lidským mudrováním.
Amen

Posvěť, Pane, naše duše, těla i mysli, zkoumej naše smýšlení a naše svědomí, a odpuď od nás všeliké bujné představy, hanebnou žádostivost, nenáležité úsudky, závist a pýchu, každé pokrytectví, lež a lstivost, jakoukoli roztržitost v životě, každou lakotu a slávychtivost, všechnu lehkomyslnost a špatnost i zlobu, hněv a utrhačnost, každé rouhání a tělesná a duchovní hnutí, jež se protiví tvé svaté vůli. Dopřej nám, dobrotivý Pane, abychom s důvěrou a bez viny, s čistým srdcem a zkroušenou duší, s jasnou tváří a posvěcenými rty se mohli osmělit vzývat Tebe, svatého Boha, Otce nebeského.
Amen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová