Za koho pokládáš Ježíše?

Izajáš 65,1-9; Galatským 3,26-29; Lukáš 9,18-24

Vážené sestry, drazí bratři,

musím si postesknout, že dnes většina profesí ani tak neřeší samotnou práci, to jak zhotovit dílo a obsloužit své zákazníky, nýbrž spíše řeší, jak se prezentovat. Je to děsivé, jako by tak první z Ježíšových otázek, za koho jej pokládají zástupy, byla jednou z prvních marketingových otázek vůbec. U politika nejde ani tak o to, co udělá, ale co si o něm lidé myslí. Řemeslník nemusí ovládat své řemeslo, ale musí umět přesvědčit zadavatele, že je tím pravým, koho má pro zakázku vybrat. Za koho pokládáte toho a toho? Otázka veřejného mínění otřásá každou kauzou. Církve samotné chtějí zapůsobit na veřejné mínění a bojují s bolestivým obrazem, který zasel výklad dějin předešlého totalitního režimu. I Pán Ježíš se ptá. Dostává se mu rozmanitých odpovědí. Jsi jeden z proroku, ten který přináší mnohdy bolestivý popis skutečnosti. Anebo ne, jsi ten prorok, který ohlašuje dovršení dějin. Jsi ten populární, anebo naopak ten příkrý nepopulární zvěstovatel Boží vůle! Slyší odpovědi, které vystihují rozmanité pohledy veřejného mínění, povzbudivé i nelichotivé. Nicméně na odpovědi svých učedníků nereaguje, nýbrž kontruje. „Za koho mne pokládáte vy?“ Tato otázka je podstatná, nikoli názor široké veřejnosti. Osobně a konkrétně, na adresáta, přímo na Tebe! Základní otázka Ježíšova, kterou pokládá každému z jeho učedníků. Otázka, která konstituuje křesťanství v jeho prvních staletích. Otázka, která je základním mylníkem v bodě, kdy se ukáže, zda jsme křesťané, anebo nikoliv! Je Ježíš jedním z moudrých lidí starověku? Člověk s vhledem? Anebo jen mýtická figura? Má vliv na naplnění lidského údělu nebo patří učebnicím dějepisu? Je živý Syn Boží, anebo jen zvláštní epizoda? „Za koho pokládáš ty Ježíše Nazaretského?“

Ta otázka je tíživější, než se může zpočátku zdát. V původním řeckém znění (de tina me legete einai) je užito slovo „legó“, které ve svém původním významu odkazuje k „uložení ke spánku“. Tvrdíš, stvrdils, uložils ke spánku výrok, poznání, přijetí či zavržení. Vše, co přinesl den, již jsi dal k ledu, abys šel spát. Ježíše Nazaretského jsi potkal, přijal, poznal a šel jsi spát, aby ses vzbudil dalšímu dni a jeho výzvám. Přijetí dne předchozího máš již v evidenci a nakládáš s ním podle toho, co Tě nově potkává. Ježíšova otázka se na Tebe obrací s tím, aby ses rozpomenul, s čím jsi šel spát v den, kdy jsi jej přijal. Jak jsi jej přijal. Kým je pro Tebe Ježíš – neotřesitelně pro dnešek!?

Petr odpovídá: „Ty jsi boží mesiáš“. V řečtině „ty jsi boží kristus“. Otázka zřejmě důležitá zní, jestli je zde Petr jenom jedním z učedníků, anebo ten, který ztělesňuje celou církev obecnou. Ale to zřejmě patří jinému zamyšlení. Dnes ta otázka nesměřuje Petrovi, ale Tobě.

Prorok Izajáš přináší lehce tíživé sdělení, že se Hospodin nechává poznávat nikoli těm, kdo jej hledají a kdo se po něm ptají, ale že se ukazuje těm docela sebevědomě zaběhnutým. Pakliže čtete tuto promluvu, asi patříte mezi ty, kdo o Boha bojují. Ale tady se podívejte, jasná odpověď toho, jehož Bůh nalezl, patří zaběhnutým ovcím a těm marnotratným dětem, jimž vyběhl otec v ústrety. Jestliže jste již Ježíše potkali, pak jste již byli nalezeni, už jste s poznáním svého Spasitele přijali pokoj nočního spánku a již na Vás neleží úloha boje, nýbrž úloha zachování věrnosti. Kým je pro Vás ten, který pro Vás vybojoval ten klidný spánek?

Již jste byli Bohem nalezeni, nyní s Bohem žijte. Stěžujete si na to, že Bůh nevyslyší Vaší modlitbu? Ale on ji vyslyší, jen ji přetváří v něco tak neočekávaně úžasného, že se to neztotožňuje s požadavky malicherných dětí. Nejde Bohu čas od času posílat přáníčka, jde s Bohem žít. Onen klidný spánek dne, kdy jsme přijali Pána, byl spánkem toho, kdo poznal, že jeho vlastní rozum nedosahuje velikosti Boží vůle.

Když jsem byl malý, měl jsem veliké problémy se zuby. Rodiče se mnou chodili pravidelně k zubaři, nebyly to lehké roky. Často jsem si zoufal, bál se bolesti, která neměla konce. Děti se mi smály, protože jsem stále chodil s nějakými protézami. Skutečně to nebralo konce. Vymyslel jsem si pomůcku, a tak vždycky, když jsem byl na křesle dentisty, usilovně jsem se rozpomínal na záběry akčních filmových hrdinů, do nichž se bořily projektily nepřátelských výstřelů – a hrdina bojoval dál. Všechny ty filmové figurky nalíčených siláků s automatickými zbraněmi, to jsem na tom zubařském křesle vždycky byl já. Filmové nesmyslné oběti ještě nesmyslnějšího násilí pro úplně stupidní filmovou zápletku mne nezajímaly. Byl tam hrdina, byl jsem jím já. A tak ta bolest byla snesitelná, a mně se po letech podařilo mít jakýs-takýs chrup. Dnes v čekárně zubaře sedím, přemítám a rozpomínám se. Byl jsem dítě, bylo to hloupé, ale dnes jsem již také trošku jinde. Otevírám Písmo a hovořím s Ježíšem. Když sedím na sedačce zubaře tak se před Ježíšem stydím, že jsem se kdy bál bolesti. Nepotřebuji nesmyslného hrdinu, iluzi maskérů, setkal jsem se s Kristem. Příliš se toho nezměnilo, stále se lehce chvěji před návštěvou zubaře. Svět se točí dál, pouze jsem zjistil, že se život netočí kolem mne, ačkoli se mne bez pochyby ujal. Děkuji Ti, Ježíši!
A to nejspíš též znamená ono „zapři sám sebe a nes svůj kříž“.nosto_ota_yhteytta

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová