Bohoslužba Církve československé husitské

„V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit. Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože,  jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘ Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé. Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží“ (Žid 10,1-12)

Butta moderní

„Československá církev podporuje úsilí o větší čistotu a věrnost Boží církve ve svých obcích
důrazem na nejvyšší autoritu Ducha Kristova, zásadou svobody svědomí, navazováním na
nejlepší křesťanské tradice, užíváním mateřského jazyka bohoslužebného, úctou k vědecké
pravdě ve své učitelské činnosti a požadavkem uplatnění Boží vůle ve všech oblastech života.“
Základy víry CČSH, čl. 46.

„Ke skutečné a pravé víře dospívá jenom ten, kdo přistupuje k Písmu a k Ježíši Kristu bez předem vypracovaných předsudků, bez náboženské lhostejnosti, bez nedůvěry k Písmu a bez domýšlivosti o sobě a o svém vlastním přesvědčení. (…) Školou citu ve víře je meditace, ponoření se srdcem do obsahu Písma, zvláště do svědectví o Ježíši Kristu, ale i živý vztah ke všemu mravně i esteticky krásnému, zvláště k umění. Zhrubnutí srdce a citu je důsledkem hrubých vášní a požitků, hrubé četby a kýčového umění. Víra tedy předpokládá osobní askesi a osobní smysl pro krásno.“
TRTÍK Z. Theologické úvahy I. Praha. Blahoslav. 1952, s. 375n.

„Myšlenka, že smysl lidského života záleží ve službě státu, budoucím generacím a rozvoji či pokroku je především nesmyslná. Záleží-li smysl života lidského jedince ve službě těmto skutečnostem, pak každá lidská generace musí sloužiti cílům, jejichž uskutečnění se nikdy nedočká.“
TRTÍK Z. Cesta k Bohu. Praha. RS CČS Praha XII. 1947, s. 92.

„I když se snažíme, aby bohoslužba byla lidem co nejbližší a aby jí rozuměli, není žádné liturgie pro nevěřící.“
SALAJKA M. Sylabus praktické teologie. Praha 2005, s. 57.

Kopie (18) - puz

Smyslem bohoslužby je setkávání s Bohem v Ježíši Kristu, který ke své církvi přichází skrze své slovo a svátosti. První část bohoslužby je tedy akcentuje Boží slovo dosvědčené z Písem, druhá je nachází ve společném stolování s přítomným Pánem: „Kdekoli se dva nebo tři shromáždí v mém jménu, tam já jsem vprostřed nich.“ (Mt 18,20).

CČSH je církví liturgickou. Hlavním její bohoslužebnou liturgií je liturgie Dr. K. Farského.

Členění bohoslužby:

  1. Doznání vin – Pokání je předpokladem setkání s Bohem. (L 18,9-14)
  2. Zvěstování – Na základě čtení z Bible následuje promluva kazatele. Kázání uvádí zkušenost blízkosti Boží do události bohoslužby.
  3. Obětování – V době Starého zákona byla obětována zvířat za přestoupení lidí. Tuto oběť podstoupil Ježíš Kristus jednou pro vždy za všechny lidi (Žid 10,1-12). Bohoslužba je zpřítomněním Krista i v tomto volním motivu, a tak vybízí věřící k oběti svým bližním ve službě jeden druhému.
  4. Zpřítomnění – Duchovní vyslovuje Ježíšova slova, která pronesl při své poslední večeři. Pozvedá chléb a kalich s vínem. Chléb pak viditelně láme.
  5. Sjednocení – Bohoslužba vrcholí sjednocením v Kristu ve společném přijímání chleba a vína. Od stolu Páně věřící odchází jako ten, kdo je zmocněn světu šířit Ježíšovu zvěst a lásku.

Liturgickým rouchem je černý talár s červeným kalichem na prsou. Kněz nosí (zpravidla) bílou štólu.

Kopie (2) - wwwV centru bohoslužebného setkání stojí stůl Páně. V CČSH jej nenazýváme oltářem, neboť nejde o obětní stůl. Nepřekonatelná oběť byla vykonána jen jednou Ježíšem Kristem na kříži. Na stolu Páně jsou tyto předměty: čistý bílý ubrus, Písmo, kalich s vínem a patena s chlebem, nalevo květiny a napravo svíce.
Kalich odkazuje k oběti Ježíše Krista a ke společnému obecenství. Pohled perspektivy věřícího klade ještě do prostoru před anebo za kalich vztyčený kříž.
Nekvašený chléb je obrazem spasitelného poznání Ježíše Krista.
Svíce nám zvěstuje světlo Ježíše Krista, světlo naší víry, živost plamene pak znamená působení svatého Ducha.
Rostliny jsou znamením stvořitelského díla Boha Otce.
Svátost Večeře Páně je tak zasazena do středu trojúhelníku Květina (Bůh Otec), Kříž a/či kalich (Bůh Syn) a živý plamen svíce (Duch svatý).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová