Dům v Prvomájové 909/7

Pan Jaroslav Kotáb, mistr tesařský, pořídil pozemek budoucího činžovního domu 27. července 1928. Novostavba mu byla zkolaudována a tedy i uvolněna k obývání a užívání až dne 31. října 1941. Tomuto novému domu na ulici Nerudově (dnes Prvomájové) bylo přiděleno číslo popisné 909.

Pan Kotáb do svého nového domu hledal řádné nájemníky. Mezi těmi, kdo majitele přesvědčil o své materiální i morální způsobilosti, byl farář mladé církve, která byla za války násilně přejmenována na Církev českomoravskou. Farář Karel Rataj byl po záboru československého pohraničí i s rodinou vystěhován ze svého farářského působiště v Jablonci nad Nisou a poslán do Náboženské obce Zbraslav jako pomocný duchovní. Byl určen radotínským, kteří tehdy pod Zbraslav administrativně patřili, aby byl jejich kazatelem. Radotínští zase měli na oplátku jemu a jeho manželce se dvěma dětmi zajistit vhodné bydlení. Zprvu byla Ratajova rodina ubytována u pana Musila v Riegrově ulici, kde jeden pokoj s kuchyní zároveň sloužil jako Farní úřad. Nový dům pana Kotába otevřel příležitost tísnící se rodině nalézt domov ve větším bytě. Tento byt se stal domovem místních farářů Církve československé husitské dodnes. V tomto bytě byl zároveň užíván jeden pokoj jako pracovna faráře a prostor Farního úřadu Církve, která se už několik let pravidelně scházela a duchovně žila v novém sboru Církve českobratrské evangelické Na betonce 14.

9. května 1950 byla Náboženské obci Církve československé v Radotíně odprodána ideální ½ nemovitosti a na druhou polovinu ji bylo uděleno předkupní právo. První polovina domu byla v roce 1950 vyhodnocena kupní částkou Kčs 675.000,-, k jejíž úhradě se místní církev zavázala.

V roce 1967 opustila jednu ze dvou suterénních místností paní Špínová, členka Církve československé. Odstěhovala se do nedalekého domova důchodců. Jí uvolněný byt církev učinila prostorem pro svůj život mimo svá bohoslužebná setkávání. Bohoslužby byly totiž dosud pravidelně konány ve sboru místních evangelíků. V suterénním bytě sborového domu se pořádaly biblické hodiny, zasedání Rady starších, anebo přednášky. První zahajovací přednášku v říjnu 1967 pořádal pražský biskup Josef Kupka na téma „O Jednotě bratrské a její zbožnosti“. To, že se emancipoval prostor pro aktivity místní obce od evangelického sboru, mělo za následek větší účast a oživení Církve československé v Radotíně. Farář Rataj si v církevní kronice libuje, že se účast na pravidelných biblických hodinách zvýšila na průměrných 23 členů. Přítrž tomuto optimismu však učinily události srpna 1968, které zahnaly věřící národní církve ze světla duchovní scény. Rataj k tomu poznamenává: Počítalo se v tomto roce s určitým oživením v církvi, hlavně v návštěvnosti bohoslužeb, bohužel však bylo to jen zbožné přání. Vnitrostátní události zasáhly i do života církve. Jak bude dále, ukáže doba.“

Karel Rataj byl pro své protiválečné kázání v Třebotově vystaven vyslýchání protektorátní bezpečnostní službou v Petschkově paláci, po zbytek války sloužil avšak jen pod policejním dozorem. Poválečná léta jej bezesporu velmi zraňovala. Rataj svou pozemskou pouť dokonal v roce 1970. Nejprve byl v březnu stižen mrtvicí, když nad psacím strojem rozjímal nad slovem naděje. V témže roce však již podruhé andělu smrti v třebotovské nemocnici neutekl. Jeho místo v služebním bytě faráře převzal Karel Krásný z obce v Podolí. Ten však byl 1. listopadu 1972 uvolněn z funkce faráře s tím, že po něm bylo vymáhána (později i soudně) dlužná částka Kčs 8.400,-, o niž údajně připravil Náboženskou obec. Do této nepříjemné situace, kdy se Náboženská obec přela se svým farářem o peníze, byl do obce povolán branický farář Ludvík Fuček. V té době padesátiletý farář si vymínil, že se náboženské obce i její pře ujme za předpokladu, když kancelář obce bude vystěhována z farářské bytu. A tak se do suterénní místnosti domu v Nerudově 909 stěhuje i celá agenda farního úřadu.

V roce 1976 Náboženská obec v čele se svými představiteli předsedkyní Rady starších (Annou Machovou, farářem Ludvíkem Fučkem a účetní Marií Baudyšovou) získala svolení od ovdovělé manželky pana Kotába Jaroslavou k odkoupení i druhé ideální poloviny domu. Cena za odprodej paní Jaroslavě, jež se vrátila ke svému předmanželskému příjmení Zajíčková, byla soudně stanovena na Kčs 73.912,-. Paní Zajíčková prodej podmínila tím, aby jí bylo poskytnuto užívací právo na jakýkoli uvolněný byt velikosti 1+1. Kupní smlouva byla podepsána 30. dubna 1976.

Farář Ludvík Fuček (mladší) si dlouho neužíval rodinného klidu ve farářském bytě, kde se už v kanceláři úřadu nescházely davy ubývající místní církve. Kromě sporů se svou ženou, jež přerostly v žádost manželky o rozvod v období před Vánoci 1976, řešil též bolestnou ztrátu svých rodičů. Obával se o to, že jej jeho bratr připraví o druhou polovinu zděděného domu, a tak se v Radotíně vyskytoval méně a méně. V létě 1977 byl tedy do farářského bytu nastěhován přednosta I. Odboru při Ústřední radě Jiří Kalenský s rodinou, který se přistěhoval ze Strakonic, kde doposud sloužil jako farář. Farář Fuček až v září 1979 nadobro opouští Radotín. Náboženská obec v pražských Košířích se mu stala dalším působištěm. Jiří Kalenský pak převzal funkci faráře, jíž se v Radotíně věnoval až do roku 1999.

Kalenský hned v prvním roce svého farářského povolání v Radotíně čelí bolestné ztrátě souseda a pravděpodobně i přítele pana Tintěry, který bydlel v bytě ihned přes chodbu. Kalenský s trpkostí viděl, že tento byt obsadil vnuk zesnulého pan J. Sakař, který ale odmítal byt opustit. Až díky soudní žalobě přišlo 2. dubna 1980 soudní rozhodnutí o neoprávněném obsazení bytu. Uvolněný byt číslo 6 již Náboženská obec neobsadila žádným nájemníkem. Učinila si z něj úřadovnu a místo pro společné shromažďování. Slouží Radě starších, duchovní péči o děti i biblickým hodinám dodnes. A tak se v suterénu zcela uvolnil byt, který zůstal bez užitku až do devadesátých let, kdy se uvolnil i druhý suterénní byt. Tehdy se z těchto již nebytových prostorů učinilo zázemí diakonie, kde se sbíralo ošacení, hračky, nábytek apod. pro ty nejpotřebnější ve společnosti. Provoz diakonie několikrát měnil svého provozovatele, přesto vždy pobíral podpory místní církve.

Ještě v době působení faráře Kalenského došlo k uvolnění třetího bytu v prvním patře. V prvním patře, které je od roku 1941 místem bydliště místního faráře a které je od roku 1980 místem mimonedělních aktivit církve. Z této třetí prostory prvního patra učinila Náboženská obec modlitebnu, kterou pojmenovala na počest prvního svého patriarchy Karla Farského.

Celé první patro domu v Prvomájové 909/7 se tak stalo patrem života místní církve, která dokud své nedělní bohoslužby navštěvovala v hojných počtech, využívala sbor spřátelené církve evangelíků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: +420 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron