Náš sbor – historie

„Bylo to v létě r. 1921, kdy bratr František Váňa, technický úředník, dotazoval se bratra Bedřicha Ryšánka, o němž mu bylo známo, že se s církví římsko-katolickou rozešel, co a jak podniknouti ve věci nové církve československé v Radotíně. Ihned dotazoval se br. Fr. Váňa tu a tam občanů obce radotínské, zda by bylo možné svolati ustanovující schůzi lidí pokrokového názoru na záležitosti duchovní a hlavně těch, kteří snad již se k nové církvi československé přihlásili.“ Tak znějí první slova B. Ryšánkem psané kroniky obce, jež se rodila pomalu jako mladší sourozenec nedaleké obce na Zbraslavi.

Nová církev československá, která vznikla díky lidové nespokojenosti z dějinně zkompromitované římské církve, krátce po světové válce nalézala společně s mladou republikou svůj demokratický tvar. Zpočátku si dala do vínku předsevzetí, že nebude nikdy v kolizi s věrohodnými závěry vědy, že se neuzavře do věroučných dogmat a že bude hledat takové způsoby správy, které nebudou nikoho zbavovat míry zodpovědnosti. Svou živost církev opřela o normu Ducha Kristova, jímž je úloha křesťanova naplnit veškeré své počínání.

     Ryšánek

První setkání křesťanů tohoto „nového typu“ při pražském Radotíně se odehrála 22. července 1921 v hostinci u „Gambrínů“, jíž zahájil právě zmiňovaný František Váňa. Na schůzi se sešlo 19 bratří a sester. Seznam jejich jmen ani bližší podrobnosti ohledně této první schůze se nedochoval. Tato schůze zvolila prozatímní výbor s funkcionáři. František Váňa, který sám stojí na počátku radotínské obce, se krátce po této schůzi odstěhoval se svou rodinou do Dolních Mokropsů.

Velmi záhy se k nově vzniklému společenství připojuje na 52 členů. Duchovní správy se ujímá nadšený farář nové církve Josef Štalmach, římský kněz, který opouští své zázemí Zbraslavského kláštera. Ke Štalmachovi se přidává veliká pomoc v osobě učitele Vaňka z Nuslí.

Zpočátku sporá setkání se mění v masovou přístupovou událost, když v srpnu 1921 začínají nevídané zástupy místních navštěvovat bohoslužby konané v nedalekém sadu. Pravdou je, že značná část z nových „čechoslováků“ v nové církvi nesetrvají: mnozí myslí, že přestupují co církve českobratrské, jiní se přemluveni svými přáteli vrací zpět k římské církvi, jiní se k římské církvi vrací z obav, že nebudou pohřbeni z kostela, že na té „staré, zavrhované“ nauce něco je a jiní se nechávají vyškrtnout z matriky, aby nebyli „obtěžováni“ výběrčími církevních příspěvků.

Blížící se zima donutila mladou církev, která slavila svá setkání pod otevřeným nebem, aby se poohlédla po důstojném uzavřeném prostoru. První volba padla na radotínský kostel sv. Petra a Pavla. Delegace „čechoslováků“ však nebyla na farní úřad vpuštěna a bylo jí i zakázáno navštěvovat otevřený kostel. Ani využití místní tělocvičny nebylo místní školní radou umožněno. Odmítání nového křesťanského společenství zanechalo v duších mnohých hluboké jizvy.

„Jak ti rozuměti bratře Čechu? Ty jsi Římem sfanatisován, jednak jeho věroučností a při tom krajní nesnášenlivostí od Boha odváděn. A pak je ti pravda lží, protože jednáš dle jejich učení, ne-li příkazu. Řím musí býti souzen a odsouzen, praví stále president Masaryk. Potom plánujte založení nové církve jako čin osvobozeného národa, který po krutém, ale vítězném boji, uvědomuje si skryté a potlačené duchovní síly a zároveň i hlavního nepřítele své duchovní svéprávnosti. V něm měla svobodně růsti duše národa a býti budována mravní a náboženské složka duchovního pantheonu národa budoucího. To je myslím Masarykova fronta. Za spravedlivým jde Duch Boží, za nesvědomitým myšlenky msty. Nelamme si bratři a sestry s nezdary v živosti hlavy. Dvanáctá hodina v životě stejně zaklepe každému na ramena. Hle falešnou kopii Království božího na zemi, neboť dosud veškerá žádání o místnost bohoslužebnou byla marná.“

Náboženská obec ve Zbraslavi byla státem uznána v červnu 1923. Byl zde ustanoven farář Rudolf Urban, zatímco Josef  Štalmach putoval do pražských Vršovic. V roce 1924 se k mladé náboženské obci hlásí již 292 lidí.

Při hledání společných bohoslužebných prostor našla Církev československá spojence v bratrech a sestrách Církve českobratrské evangelické. Spolupráce začala v roce 1923, kdy započaly pravidelné vánoční besídky, kde byla udílena nadílka dětem. S hospodářskou krizí byly pře besídce předávány balíčky i chudým příslušníkům.

8.6.1941 pohoštění dítek v restauraci u Kinclů a dětská bohoslužba

Na popud patriarchy Dr. Farského byl sepsán dopis solidárních obcí Velké Prahy, v němž bylo Zastupitelstvo obce Radotín hromadně žádáno, aby společenství „čechoslováků“ a „evangelíků“ pro bohoslužby podstoupilo místnost kreslírny v obecním domě č.p.23. Koncem roku 1925 tak obě spřátelená společenství nachází společný prostor v obecní budově. V roce 1928 se bohoslužebný prostor stěhuje do jedné z tříd místní obecné školy.

primice Fr.Slavík v r. 1955
Radost z navyšujícího se počtu dětí a mládeže na výuce náboženství je vykoupena zvyšující se nezaměstnaností. Chmury prohlubuje i událost, že je obecní škole v roce 1931 budována nástavba patra, v důsledku čehož se dvě spřízněné církve musejí poohlédnout po jiných bohoslužebných prostorech. Školní rada sice umožnila využití místnosti v měšťanské škole, nicméně v listopadu 1931 je toutéž radou církvím prakticky znemožněn vstup. Obě společenství se opět obracejí na Obecní radu s žádostí o zpřístupnění dříve užívaného prostoru v obecním domě č.p.23, který se zatím z kreslírny změnil v zasedací síň. Žádosti bylo vyhověno, a tak se obě společenství mohla vrátit do známých prostor.
dům č. 23 obecního úřadu vybudovaný v r. 1873
Evangelíci v roce 1933 řeší tíživou otázku bohoslužebných prostor tak, že si horlivým úsilím vlastních členů našetří na zbudování vlastního chrámu. Zároveň přestávají být kazatelskou stanicí a přebírají statut sboru. Ve chvíli, kdy je „čechoslovákům“ zpočátku roku 1938 opět znemožněno užívat zasedací síň obecního domu, stávají se evangelíci opět přirozenými partnery. S vděčností jsme poprvé vstoupili 13. února 1938 do chrámu Páně našich českobratrských přátel. Stejně jako oni i my se stali nezávislými na Zbraslavské obci, a tak byla ustanovena Náboženská obec Církve československé v Radotíně z rozhodnutí Ministerstva školství a národní osvěty č.j. 102-116/39 V/2. Farářem nové obce čítající 1087 členů a rozprostírající se přes obce Kosoř, Lochkov, Radotín, Roblín, Slivenec, Třebotov a Vonoklasy je výnosem zemského úřadu a diecézní radou ustanoven katecheta Karel Rataj.

evangelický sbor
V roce 1941 obec podstoupila první kroky ke zbudování vlastního chrámu, a tak byla podána žádost k odprodeji pozemku pro budoucí stavbu. Ačkoli v roce 1941 obec obdržela od obecního zastupitelstva pozemek parku ležícího uprostřed města, stavbu se nikdy nepodařilo realizovat.

Kopie - první biřmování 21.9.1947 (biskup Novák) -2
Nedaleko evangelického sboru v Nerudově (později Prvomájová) ulici bydlel od roku 1939 farář Rataj. Tam byl též již v roce 1941 přestěhován farní úřad. První polovina tohoto domu byla církví v roce 1950 zakoupena, a tak se bohoslužebné aktivity obce opět stěhovaly – tentokrát do suterénní místnosti zakoupeného domu. V roce 1976 obec díky několika bezúročným půjčkám skoupila i druhou část domu. V roce 1980 se modlitebna přestěhovala do prvního patra domu, kde sídlí a slouží živému církevnímu společenství dodnes pod názvem modlitebna Dr. Karla Farského

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Kontakty

Prvomájová 909/7
153 00 Praha 16 - Radotín

Tel.: 257 910 923, 739 018 594

E-mail: ccshradotin@seznam.cz

IČ: 66003440

Farář: Mgr. David Hron

Pastorační asistent(ka): Mgr. Hana Vítová